Pro rychlý náhled akce klikněte na "rozbalit". Pro detail akce klikněte na název akce.
Divadlo na Vinohradech je prestižní činoherní scénou s více než stoletou tradicí a výborným hereckým souborem, který je tvořen řadou velice známých herců mezi nimiž můžeme jmenovat například Martina Stropnického, Zlatu Adamovskou, Otakara Brouseka, Dagmar Havlovou-Veškrnovou, Janu Hlaváčovou, Jiřinu Jiráskovou, Danielu Kolářovou, Petra Kostka, Hanu Maciuchovou, Viktora Preisse, Simonu Postlerovou, Michala Novotného, Jana Šťastného, Oldřicha Vlacha, Václava Vydru nebo Veroniku Žilkovou.
MeetFactory o. p. s. byla založena v roce 2001. Posláním společnosti je podpora a rozvoj současného umění a jeho zpřístupnění veřejnosti. MeetFactory je výjimečná ve snaze propojovat výtvarné umění, divadlo, film, hudbu a edukativní programy. Zároveň skýtá zázemí umělcům z celého světa v rámci jejich rezidenčních pobytů a tím sbližuje domácí a zahraniční uměleckou scénu.
MeetFactory má vlastní hudební dramaturgii zaměřenou na nezávislou scénu, ve špičkově vybaveném hudebním sále se koná 6 – 8 akcí měsíčně. Divadelní dramaturgie je zaměřená na politický rozměr divadla a roli technologií v našem životě, ale věnuje se i otázce umění: co dokáže změnit a jaký je jeho smysl a dosah v životě. V budově MeetFactory se nacházejí tři galerie: domácí a mezinárodní výtvarná scéna dostává prostor pro kritickou konfrontaci v hlavní Galerii MeetFactory, galerie Kostka slouží na krátkodobé výstavy s důrazem na neznámé tvůrce a vertikální galerie Zeď je k dispozici kresebným a malířským exteriérovým experimentům překračujícím klasické graffiti. V neposlední řadě je třeba zmínit mezinárodní rezidenční program, v rámci něhož MeetFactory hostí současné umělce: výtvarníky, hudebníky, ale i spisovatele, kteří veřejnosti prezentují své práce prostřednictvím pravidelné akce Open Studios, která se koná zhruba jednou za měsíc.
V lednu 2010 přešla po dvou desetiletích budova Laterny Magiky na Národní třídě opět do správy Národního divadla a vznikla tak nová umělecká platforma Národního divadla v Praze – Nová Scéna. Zatímco pódium Nové Scény je otevřenou platformou pro různorodé divadelní žánry počínaje činohrou, přes pohybové divadlo, současný tanec, až po nový cyklus a přesahy do hudebních žánrů, budova jako taková se postupně proměňuje v živoucí organismus maximálně přístupný veřejnosti a maximálně s ní interreagující a to formou výstav, uměleckých instalací, light designérských performancí, či veřejně přístupné kavárny a dalších prostor.
Divadlo v Dlouhé je na pražské mapě divadel od roku 1996. Základním rysem inscenační práce Divadla v Dlouhé je záměrná žánrová a stylová pestrost. Tomu odpovídá i pestrá dramaturgie, orientující se především na tituly méně známé, dosud v Čechách neuvedené a neověřené. Inscenace Divadla v Dlouhé přitom často využívají muzikantského, pěveckého a pohybového potenciálu herců, výtvarné a hudební metafory, bohatých světelných a audiovizuálních prostředků. Tím vším se Divadlo v Dlouhé ve spektru českých divadel vymezilo jako divadlo, které překračuje činohru směrem k alternativnímu, hudebnímu, loutkovému či kabaretnímu žánru.
Divadlo Archa, které se nachází v útrobách stejnojmenného paláce v ulici Na Poříčí, je centrem pro současná scénická umění bez ohledu na hranice mezi žánry. Divadlo Archa nemá stálý divadelní soubor. Svá představení vytváří formou projektů.
Divákům jsou k dispozici dva multifunkční sály s celkovou kapacitou až pro 1200 lidí, které je možné podle potřeb měnit, přestavovat a spojovat. Velký sál má navíc podlahu tvořenou mechanicky zvedanými stoly o rozměrech 4 × 4 metry, které umožňují velkou a zároveň rychle dosažitelnou variabilitu divadelního prostoru – od „kukátkového“ po různé druhy arén podle typu představení.
Národní divadlo tvoří tři umělecké soubory: opera, činohra a balet, které střídavě vystupují v historické budově Národního divadla. Všechny tři umělecké soubory vybírají svůj repertoár nejen z bohatého klasického odkazu, ale vedle domácích autorů se zaměřují i na moderní světovou tvorbu.
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana lze považovat za jedno z nejpopulárnějších divadel jak v Praze tak v celé České republice. Jeho divadelní představení jsou dlouho dopředu vyprodané. V repertoáru divadla jsou hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou českého génia Járy Cimrmana.
La Fabrika vznikla propojením dvou holešovických továrních objektů z počátku dvacátého století. V současné době je toto středisko víceúčelovým prostorem, ve kterém probíhají koncerty, výstavy, filmové projekce, akrobatická vystoupení a v neposlední řadě i kvalitní divadlo. Kvalitní dramaturgie a industriální původ interiéru, který dodává místu zvláštní půvab, dělá toto místo čím dál tím víc populárním.
Divadlo Na zábradlí, které bylo založeno v roce 1958 Helenou Philippovou, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Vladimírem Vodičkou, nese svůj název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží. I přestože se repertoár divadla zaměřuje především na divadelní hry, které mají potenciál rezonovat v současné společnosti, nesnaží se být divadlem pouze pro intelektuály. Dokladem toho může být např. v minulosti uváděná populární hra Petra Čtvrtníčka: Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?. Mezi hlavní protagonisty divadla patří kromě již zmiňovaného Petra Čtvrtníčka i Pavel Liška, Jiří Ornest a mnoho dalších.
Ač neveliké, svojí kvalitou se Dejvické divadlo řadí mezi ty nejlepší v České republice. Dokladem je zajisté čtyřnásobné ocenění divadlo roku, které se divadlu podařilo získat naposledy v roce 2010. Divadelní sbor čítá řadu známých jmen mezi nimiž jsou nejznámější Ivan Trojan, Marta Issová nebo Tatiana Vilhelmová.
Stavovské divadlo je druhou scénou Národního divadla. Vedle činoherního souboru zde působí také opera Národního divadla, která zde provozuje až na výjimky především mozartovský repertoár. Stavovské divadlo hrálo významnou roli v českých dějinách mimo jiné zde poprvé zazněla národní hymna.
Studio Ypsilon nebo též Ypsilonka vzniklo původně v Liberci roku 1963, ale o patnáct let později bylo přestěhováno do Prahy. V jeho stálém hereckém souboru působí řada osobností, mimo jiné Jiří Lábus, Martin Dejdar, Pavel Nový, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek nebo Jiří Schmitzer.
Činoherní klub, který patří mezi nejvýznamnější česká divadla, se nachází nedaleko Václavského náměstí v proslulé ulici Ve Smečkách. Kvalita jeho repertoáru je výsledkem dobré dramaturgie a souhry řady špičkových umělců. Mezi ně patří i spoluzakladatel divadla režisér Ladislav Smoček. Divadlo má svůj stálý herecký soubor tvořený řadou vynikajících herců známých jmen. Na kontě Činoherního klubu je dlouhý seznam prestižních ocenění.
Divadlo Komedie bylo po několik let spojeno s Pražským komorním divadlem. To však v létě 2012 tuto scénu po neshodách s provozovatelem opustilo a od té doby tento stánek kultury, který se nachází mezi Václavským a Karlovým náměstí, slouží souboru Divadlo Company.cz. Hlavní důraz v dramaturgii je kladen na novinky a na klasická díla slovanských dramatiků. Poměrně velký prostor je věnován především polským autorům.
Historie divadla Radka Brzobohatého, které se nachází v jedné z pasáží sousedící s Václavským náměstím, se započala v červnu roku 2002. Jeho dramaturgie se zaměřuje především na diváka, který si chce v divadle odpočinout a přijít na jiné myšlenky. Není tedy divu, že jsou v repertoáru především krásné a duchaplné konverzační komedie.
Divadlo Alfred ve dvoře jehož provozovatelem je od roku 2001 občanské sdružení Motus, je scénou pro nové divadlo, které uvádí progresivní uměleckou tvorbu a unikátní autorské projekty. Prezentuje současné trendy z oblasti živého umění s akcentem na pohybové, vizuální a experimentální divadlo.
Alfred ve dvoře funguje jako produkční dům a poskytuje prostor umělcům, kteří svou tvorbou přesahují jednotlivé umělecké disciplíny a pracují projektovým způsobem. Koncepčně podporuje vznik autorských prací, odvážné experimenty, podílí se na realizaci prvotin, zajišťuje prostory na zkoušení, pečuje o produkci a administrativní část koprodukčních projektů.
Divadlo ABC se nachází nedaleko Václavského náměstí v centru Prahy. Divadlo se hlásí k tradici Městských divadel pražských jako klasického činoherního divadla, jehož základním výrazovým prostředkem je herecký výkon. Staví na výjimečných hereckých individualitách i na týmové souhře. Akcentuje pestrost a bohatost žánrů činoherního divadla a snaží se tak oslovit široké spektrum diváků. Společně s divadlem Rokoko a malou scénou Ábíčko patří do skupiny Městských divadel pražských.
Gong je kulturním centrem Prahy 9 nacházejícím se na Sokolovské ulici. Jeho prostory, které jsou uzpůsobeny spíše pro potřeby divadla neslouží jen divadelním představením, ale i vzdělávacím a jiným kulturním programům. Svoje zastávky zde často dělají i významné postavy české populární hudby.
Branické divadlo je malebným kulturním stánkem, který si v roce 1925 z vlastních prostředků postavili kultury chtiví Braničané. Jeho historie byla slavná i pohnutá, každopádně s bohatou tradicí. Kromě divadelních inscenací, převážně komediálního žánru, pořádá Branické divadlo koncerty vážné i populární hudby, taneční a zábavné večery.
Branické divadlo je stagionou (nemá vlastní herecký soubor a program nakupuje), má však možnost častější obměny, a tím i větší pestrosti programové skladby. V uplynulé sezóně divadlo nabídlo divákům 52 různých titulů převážně komediálního žánru.
Studio Hrdinů se ve své hlavní dramaturgické linii zaměřuje na převážně autorské, režisérské projekty s důrazem na spolupráci zahraničních a domácích divadelních tvůrců a žánrové a oborové přesahy. Cílem je náročná, ale vstřícná umělecká dramaturgie. Formálně jsou inscenace Studia Hrdinů experimentální činohrou s důrazem na výtvarnou stránku. Studio Hrdinů je otevřená divadelní scéna bez vlastního souboru, ale s jasným dramaturgickým záměrem a výrazným okruhem stálých spolupracovníků.
Divadlo Na Prádle, které se nachází na pražské Kampě, poskytuje svůj variabilní prostor nejen svému domovskému činohernímu souboru, ale i ostatním pražským profesionálním i amatérským divadelním skupinám, které nemají vlastní stálou scénu a jen těžko dnes nacházejí prostor pro své umělecké aktivity. Program divadla tak často bývá velice různorodý.
Divadlo Na Fidlovačce se nachází v pražské čtvrti Nusle naproti bývalému Nuselskému pivovaru. Svojí ne vždy růžovou historii započalo v listopadu roku 1921 tehdy ještě pod názvem Tylovo divadlo. Herci divadla nejsou ve stálém angažmá, ale uzavírají smlouvy na jednotlivá představení. Mezi nejvýznamnější postavy novodobé historie divadla, která se datuje od roku 1998, patří Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová.
Pražské Divadlo Ungelt je komorní scénou pro necelou stovku diváků. Zaměřuje se především na hry pro dvě až čtyři postavy, nabízející výjimečné příležitosti výjimečným hercům. Za čtrnáct let své existence si vydobylo nezaměnitelné místo na mapě divadelní Prahy.
Divadlo Dobeška je díky souboru Divadla Sklep velice respektovanou stálou kulturní scénou, která nabízí pestré kulturní vyžití pro všechny věkové kategorie. Mezi nejznámější herce Divadla Sklep a potažmo i divadla Dobeška patří David Vávra, Milan Šteindler, Ondřej Trojan, Václav Marhoul, Jiří Macháček, Tomáš Hanák a mnozí další.
Divadlo pod Palmovkou je repertoárovým divadlem se stálým souborem, které působí na místě s více než stoletou divadelní tradicí. Divadlo pod Palmovkou inscenuje dramata klasického repertoáru se zřetelným příběhem a poselstvím, které jsou založeny na dobrých hereckých výkonech a režii. Svým divákům nabízí též kvalitní a zábavné komedie současných autorů, a v poslední době byly uvedeny i tituly, v nichž důležitou roli zaujímá hudba a zpěv. Členy hereckého souboru a jeho hosty jsou výrazné osobnosti pražského divadelního a filmového světa, stejně jako mladí absolventi divadelních škol.
Café Teatr Černá Labuť je nachází v centru Prahy v osmém patře domu v ulici Na Poříčí. Prostor s krásným výhledem na pražské střechy, který v sobě snoubí kavárnu, galerii i divadlo, navrhla architektka Eva Jiřičná. Díky této významné české architektce žijící v Londýně Černá labuť disponuje zajímavým a netradičním galerijním a uměleckým prostorem.