Výstavy kresby v Praze

V autentickém prostředí prvního kláštera klarisek v Čechách, založeného pravděpodobně roku 1231 sv. Anežkou Českou, dcerou krále Přemysla Otakara I., je od listopadu roku 2000 zpřístupněna nově koncipovaná expozice středověkého a raně renesančního umění.

Stálá expozice umění 20. a 21. století seznamuje ve třech podlažích Veletržního paláce s vývojem českého i zahraničního výtvarného umění v kontinuitě posledních dvou staletí.

V prostorách Musea Kampa je v rámci stálé expozice vystaven reprezentativní výběr děl především ze Sbírky Jana a Medy Mládkových a Sbírky pro Jindřicha Chalupeckého. Další díla byla Museu věnována umělci nebo soukromými sběrateli.

Cílem expozice, otevřené v září 2010 v Bílkově vile na Hradčanech, je ukázat na vybraných dílech Františka Bílka celkový charakter jeho tvorby a poskytnout tak divákovi výstižný názor na osobní přínos Bílka českému a světovému umění.

Vstupné: 60 - 100 Kč Koupit lístky

Národní galerie představuje novou stálou expozici v paláci Kinských, která vznikla ve spolupráci s Národní muzeem.

Z názvu výstavy Jana Nálevky je evidentní, že má obrátit pozornost k „něčemu“, co již bylo vyřčeno. Umělci přijde vhodné, abychom zašátrali v paměti, jestli víme, co už bylo podotčeno dříve. Poprvé takto vehementně poukazuje na přítomnost obdobných aspektů své práce a snad i veřejně polemizuje s obsesivní rovinou vlastní tvůrčí činnosti.

Jak jsem již dříve podotkla navazuje na programovou řadu Nálevkových kreseb na papíře, v nichž systematicky zkoumá fenomén „standardizovaného prázdna“. Jedná se o dalších pět set kreseb, jejichž počet a velikost vycházejí z běžně dostupného balení kancelářských papírů. Nálevkovo autorské zpracování obyčejnými modrými propiskami je také tentokrát provedeno se záměrem minimalizovat úlohu autorského rukopisu jako výrazového prostředku. Nálevkova poznámka, že „exaktní řád je narušen lidským faktorem: ačkoliv jsou všechny kresby stejné, každá je svými drobnými nepřesnostmi originál“ je tak zejména konstatováním průvodního nedostatku zvolené metody než žádoucího efektu.

Už od roku 2009 Jan Nálevka rýsuje na bílé papíry formátu A4 totéž, co bývá jejich standardním potiskem. Svými zásahy tak pouze posouvá papír od jednoho typu nezaplněné plochy k jinému typu nezaplněné plochy. Zásadním výstupem mu v tom byla výstava Ráda bych totiž i podotkla, že… v Atriu Pražákova paláce Moravské galerie v Brně, kde pokryl stěny od stropu k podlaze zarámovanými kresbami se čtvercovým rastrem běžného čtverečkovaného papíru. V souboru Můžeme ztratit všechno, jen ne čas (2010) pro změnu linkoval pouze horizontální řádky pro „budoucí“ text. Na listech dvou balíků papírů pro výstavu Jiné pokoje, jiné hlasy (2011) pak vedle čtvercového rastru hrál roli i nepatrný rozdíl rozměru evropského a amerického papíru.
S Jak jsem již dříve podotkla Nálevka postupuje o krok dále od artikulace připravené utilitární osnovy k jejímu zaplnění. Důsledkem má sice být opět absence, tentokrát ale nikoliv v ambivalenci faktická kresba / symbolická nepřítomnost „záznamu“, ale jako absence možnosti papír dále (třebaže hypoteticky) využívat. Dosaženo toho je dodatečným proškrtnutím každého políčka čtvercové osnovy. Rovněž k tomu ovšem Nálevka už dříve cosi podotkl(a): v letech 2007-8 podobným způsobem eliminoval možnost dalšího užití / psaní u tří „linkovaných“ sešitů (Sometimes It Hurts).

Národní galerie v Praze pokračuje v přehlídce současné japonské kaligrafie. Na výstavě v Konírně Paláce Kinských se od 7. června představují nejnovější díla šedesáti současných mistrů tohoto oboru z celého Japonska. Součástí vernisáže, které se japonští mistři kaligrafie osobně zúčastní, bude ceremoniál, během kterého bude slavnostně předáno třicet kaligrafií darem Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze.

Vstupné: 30 - 50 Kč Koupit lístky

Terryho ponožky si Vás dovolují pozvat na 19. výstavu cyklu Zlatá éra českého filmového plakátu. Věnována je nejvýznamnějšímu českému tvůrci komiksů a zároveň autorovi desítek výtvarných filmových plakátů, Kájovi Saudkovi.

Vstupné: Zdarma Koupit lístky

Grafický kabinet představí výběr originálních kreseb k ilustracím, které vytvořil Antonín Pelc k českému překladu románu Honoré de Balzaca Ztracené iluse, vydaného Státním nakladatelstvím krásné literatury v roce 1959. Pelc za ně dostal ocenění na na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.

Tomáš Smetana je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, na výtvarné scéně se profiloval jako malíř už v 90. letech. V posledních letech se zabývá především barevnými kresbami, zaměřuje se na portrétní tvorbu a zátiší. Je fascinován lomením světla na různých materiálech a odrazy zrcadla. Jeho kresby jsou téměř optickým labyrintem, který je umělcem předem sestrojen i v realitě. Kromě optické hry, v níž poznáváme Smetanu jako brilantního kreslíře, je v zátiší obsažena i metafora umělecké tvorby jako odrazu skutečnosti.

Souhrnná výstava představí dílo sochaře Jana Křížka, jednoho z nejvýznamnějších a neoriginálnějších český umělců, kteří se usadili ve Francii. Křížek tam žil od roku 1947 až do smrti a vytvořil podstatnou část svého díla.